Hudební legendy 3: Michal David - hvězda, nebo dítě komunismu?

Samotné zařazeni Michala Davida mezi česko-slovensko-zahraniční legendy populární hudby musí zaručeně působit hodně kontroverzně, ale pojďme se na chvíli oprostit od předsudků a podívat se pod pokličku kariéry umělce, který tu ve větší, tu v menší míře ovlivňoval a stále ovlivňuje dějiny populární hudby u nás v posledních 30 letech.

Michal David, vlastním jménem Vladimír Štancl se narodil 14.6.1960. Jeho rodiče se velmi brzy rozvedli, takže žil převážně s maminkou, která na něj ale měla i díky své pěvecké kariéře velmi málo času a samotný vztah mezi těmito dvěma lidmi tím dost utrpěl. Štanclova rodina patřila do cirkusáckého klanu Kludských, a například jeho teta Dagmar dnes působí jako věštkyně, či vykladačka karet. Michal se naučil hrát na klávesy v době svého pobytu v Itálii v klášteře a právě tam v sobě objevil svoje muzikantské vlohy. První kapelu založil ve 13 letech a byla to pořádně tvrdá kapela, která hrála Zepelíny, Black Sabbath a hudbu jim podobných hardrockových hvězd sedmdesátých let. Poté se jeho hudební orientace stočila hodně do jazzu a na krátkou dobu spojil svoji začínající kariéru s naší již dnes legendární jazzovou zpěvačkou Janou Koubkovou. Čekal jej ale zásadní zlom. Někdy v té době – cca v roce 1976 – hledala klávesáka skupina Kroky Františka Janečka. V té době to byla kapela, která hrála hodně jazzové věci a doprovázela například Janu Kratochvílovou. Dneska má spousta tzv. „odborníků“ tuto kapelu za naprostou žumpu české hudby 80. let, málokdo ale ví, kdo všechno touto kapelou prošel a zahrál si v ní. A že to byla nesmírně zajímavá jména. Např. celá sestava budoucího Etc. Vladimíra Mišíka , legendární kytarista Radim Hladík z Blue Effectu… I když se jednalo čistě o obchodní vztah, protože Kroky často hrály a tím pádem na svou dobu velmi slušně vydělávaly, velká spousta lidí, co s nimi za dobré peníze hrála, na ně pak začala kydat ten nejškaredější hnůj. Ještě jako zpěvák nastoupila do kapely Naďa Urbánková, poté už ale převzal žezlo hlavní hvězdy Michal sám.

V roce 1980 mu Jaroslav Machek složil první hit Chtěl bych žít, tak jak se má a postupem času začal Michal točit další singly. Kapela začala plánovat první autorské album, ale Supraphon si zosobnil právo vydat první desku jako slepenec singlů, co Michal David do té doby vydal. To dostalo název Nenapovídej a i když z toho kapela byla dost naštvaná, tak svůj ventil upustila raději do psaní nových písní na už regulérní řadovou desku s hitem z filmu Vítr v kapse, který Michala Davida vynesl definitivně na výsluní – Non stop. Na špici popularity se objevil v roce 1985, když na tehdejší spartakiádu byl vybrán jako hlavní zpěvák a František Janeček napsal megahit Poupata. Tohoto singlu se prodalo přes milion kusů a je zároveň také jedním z nejsilnějších důvodů toho, proč dnes spousta lidí pohlíží na Davida a jeho kapelu skrz prsty. Tím dalším byla osoba Františka Janečka. Michal nikdy nepopřel jeho nadstandardní vztahy s tehdejší vládou, zároveň ale zdůrazňoval, že on sám do strany nikdy nevstoupil a že s Kroky nikdy nehráli žádné budovatelské či jinak režim podporující písně. Na spartakiádě totiž svého času zpíval například i Waldemar Matuška, ale tomu  to dodnes nikdo nezazlívá. Sám naopak uznává, že s Kroky nedělali kdovíjaké umění, jazzové začátky byly dávno ty tam, hráli ovšem písničky pro mladé lidi, s texty pro mladé lidi a prostě měli úspěch. A ten se jak známo v naší zemi neodpouští.

Posloupnost alb poté se velmi špatně dokumentuje. V Supraphonu totiž byly příliš velké výrobní lhůty, někdy se na vydání alba čekalo i mnoho měsíců a proto se vydávaly tzv. SP desky, na kterých byly singly z alb. Například v roce 1985 tak vyšla Michalovi 3 LP alba – Rodinná show, Děti ráje a To se oslaví, což byla deska, na které se podílel už s tehdejším rázně se rozrůstajícím ansámblem zpěváků – tehdejšími hvězdičkami Markétou Muchovou, či Pavlem Horňákem. To byla ovšem věc, která Michala hodně dráždila – neustálé nabírání nových a nových zpěváků, přičemž každý z nich chtěl svá autorská alba. Tak se například stalo, že Michal psal nejen své desky, ale psal, hrál a aranžoval i na desky Pavla Horňáka, Markéty Muchové, Sagvana Tofiho a dalších. Došlo to tak daleko, že po uvedení superúspěšného filmu Discopříběh v roce 1987 Michal kapelu opustil a dal dohromady svoji skupinu Allegro. Jenomže se začala hromadit únava, nabytá stovkami vystoupení u nás a v zahraničí, napsáním, nahráním a zaranžováním stovek písní a také došlo k sametové revoluci, během níž a po níž měli lidé zájem o spoustu jiných věcí, jak jenom kultury. Navíc se otevřel trh a tak lidé skupovali po ohromných kvantech zahraniční muziky a spousta našich zpěváků se ocitla na hranici nouze. Michal už měl ale vybudováno svoje nahrávací studio MIDA a tak i přes to, že už žádnou kapelu neměl, ani veřejně nevystupoval, měl práce ve studiu až až. Věnoval se vyhledávání nových talentů (Monika Absolonová), produkování desek a psaní scénické a filmové hudby (Discopříběh 2). Ve druhé polovině devadesátých let ale u nás nastal comeback hudby 80.let, zpěváci známí z té doby začali znovu vystupovat, vydávat svá výběrová CDčka, reedovat stará, dávno zapomenutá alba a Michal nebyl výjimkou. Naopak díky obrovsky úspěšnému prodeji výběrů největších hitů 1 a 2 začal přemýšlet opět o kariéře sólového umělce. Vydal desku To ti nikdy neslíbím, další sólo desku Super noc, natočil hymnu olympijských vítězů z Nagana Správnej tým a pustil se do výzvy pro skladatele nejvyšší – psaní muzikálů. Napsal Kleopatru, Tři mušketýry a Angeliku a každý z nich lámal rekordy návštěvnosti. Loni na podzim opět ovládl nabitou Lucernu a se svými hudebními aktivitami, zdá se, zdaleka končit nehodlá…..